pondělí 21. srpna 2017

Deník Rity Tomsonové                                                                                 By Radim


1.díl - Od začátku

2.díl - Noví přátelé

Psi a kočky - oficiálně!

Mazlíčci, nebo-li Psi a kočky, ale tentokrát už oficiální zpráva! 




Pořiďte si kočičku, nebo pejska, nebo obojí😱.



Nastěhujte se a prozkoumejte úplně nový svět, ve kterém si s mazlíčky dovádějte dle libosti.





Otevřete si vlastní kliniku a pečujte o nemocné kočky a psy. 





 
Zcela nový CAP - Create a pet, ve kterém si vytvořte mazlíčka podle svých představ. Nejvíce asi zaujme paleta se štětcem, nabarvěte si srst mazlíčka, jak jen budete chtít!






A také oblékněte mazlíčka do roztomilých oblečků.








 


Nové rozšíření Psi a kočky k dostání v úterý 10.listopadu 2017! V prodeji za 39,99€.

11.díl - Zapletené zápletky

Milý deníčku...
Začala jsem, resp. jsem chtěla začít nový vztah, a to Josephem, se kterým jsem šla kdysi na maturitní ples. Jediné, co má vášeň k němu začala, byl spor. Spor s Josephem, s policií a s tátou. A máma? Nemám ani tušení, kde je zalezlá.

Ale vraťme se na začátek. Dnešní kapitola začíná totiž příjezdem strejdy z vysoké. Skončil právě semestr, ale strejdovi ještě chybí kredity, aby dostudoval. Takže na podzim zase jede pryč.
Rozhodně jsem byla první, kdo strýčka vyzpovídal. Zajímala jsem se hrozně o to, jaké to tam je, jak to tam chodí. Dozvěděla jsem se, že pokud člověk má učení opravdu v oblibě, tak má opravdu velkou šanci vyjít i vysokou. Je tam spousta kolejí, kde žijí studenti, Strejda ale bydlel v pronajatém domku. Skoro každý večer probíhají různé večírky. Taky jsem se ho ptala na Lizie. Zasmál se, ale bylo zjevné, že ho těší můj zájem. Mají se opravdu rádi, jejich láska přišla rychle, ale ne zas tak moc rychle. A taky prý mají rádi oba dva stejný typ krve... To jsem se hned vyděsila a strýček pochopil, že mi už nějaká léta zapomněl něco říct. Strýček je upír! Důkazy mluví jasně. Proč by byl bílý jako stěna? Proč by pořád nosil slunečník proti slunci? Proč by neustále pil ta svá pitíčka s plazmou? Prozradil mi své velké tajemství a já ho nikomu neřeknu. Ovšem máma s tátou o tom ví, ale Ryan ne. Dám si na to pozor.


Strýček hned po konverzaci šel do našeho hotelu si užívat.


Já s tátou jsme se byli opět podívat na simfest, kde vystupovala nějaká akrobatka. Konalo se to zase v kavárně "Létající V". Asi v polovině jsem utekla dovnitř si něco koupit, ale pak jsem utekla úplně. Rozhodla jsem se napsat Josephovi, zda nezajde třeba na karaoke. Tak jsem okamžitě vyrazila.

Strýček při mém odchodu také dorazil se podívat na akrobatku.

Pak jsem bohužel dostala smsku od Josepha, že zrovna ale nemůže, takže bude moct asi za hoďku. Počkám v parku, pak vyrazím do karaoke baru, kde se spolu s Josephem setkáme.

Po cestě jsem potkala nějakou divnou paní, nebo to byl muž? S tím psem si byli podobní... Samozřejmě jsem raději přidala do kroku.

V parku byly klávesy. Nikdy tam předtím nebyly. A nikdo u nich ani nebyl. Tak jsem se nebála a šla jsem si zahrát. Samozřejmě to absolutně neumím.

Pak jsem ještě zašla domů, protože mi Joseph neodepsal, zda už může. Šla jsem tentokrát pěšky, neměla jsem po ruce svůj skútr.

Přes naším domem stál strejda s nějakým mývalem. Asi se tu někde zaběhl. Vždyť bydlíme naproti zahradám, za kterými je přírodní park s jezírkem. Vzpomněla jsem si, jak jsem tam uviděla jednou v noci jednorožce.

A Ryan protentokrát spal v obýváku v houpacím křesle. Nejspíš jsem ho vzbudila, když jsem práskla s dveřmi. Proč jsem s nimi práskla? Protože jsem obdržela smsku od Josepha, že už tam na mě čeká. Já se rozběhla ven, div jsem za sebou nezapomněla svou hlavu...


V karaoke baru jsme si spolu povídali, jako normální kamarádi. Ono to příjde, když tomu nechám volný čas. Třeba se neudrží na uzdě... Třeba se mi svěří, jak mě má rád, vždyť mi dal na plese tenkrát pusu on!

Vůbec netuším, kdo je ta víla, nebo spíš "víl". Myslela jsem, že to je kostým, ale když je strýček upírem... tak je možné snad už všechno.

Joseph má rád černou barvu. Je to prý barva elegánů. Taky vím, že nemá sourozence, má rád steak a rád poslouchá pop. 

Pak mi navrhl, abychom si šli zazpívat karaoke. Samozřejmě jsem návrh přijala a ráda.




Bylo to tak krásné a romantické. Co nebylo ideální, bylo to, že neumíme ani jeden pořádně zpívat. Ale když jsme si to oba užili, tak čemu jinému by to mělo vadit?

Pak jsme spolu vyrazili do tzv. skladu, kde se konají večírky. Bylo už celkem pozdě večer, takže už tam nikdo nebyl. Ale nebylo až tak pozdě. Než jsme šli tancovat...

 ...políbila jsem ho!

Ale jemu to očividně velmi vadilo, naštval se. Naštval se tak hodně, že po mně začal už křičet, nadával. Pak utekl pryč. Já se koukla na hodiny, bylo po jedenácté. Sakra! Už mi platil zákaz vycházení.

A tak jsem vyrazila rychle v rychlosti světla domů, je to odtud trošku dálka. Musím běžet kolem nemocnice, pak po mostě a budeme v naší ulici "paprsková". 

Bohužel. Dívala jsem se za sebe, zda se někdo nedívá, aby mě ještě neudal, že jsem pozdě venku. Ovšem jsem se nepodívala před sebe. Utíkala jsem přímo do spárů policistky...

A tak mi alespoň ušetřili čas za cestu. Doma bych byla do půl hodiny. Teď tam budu za pět minut. S policistkou jsem se vůbec nebavila, i když se mě ptala, co jsem tam tak pozdě večer dělala. Ale co tomu řeknou naši? 

A bylo zle. Doma mě ta otravná policistka "předala" tátovi. Táta mi pěkně vyhuboval. Jak si to představuji. Jak můžu být tak pozdě venku. Že se mi mohlo něco stát. "Proč mi teda nikdo nenapsal, že se mám vrátit?!" řekla jsem mu. Ale táta pokračoval v diskuzi dál. Prý to bude velká ostuda. Co mi ještě řekl, bylo: "Tak mladá dámo, to jsi přehnala. Máš domácí vězení! Ať tě ani nenapadne opustit dům, jen pokud to nepovolím!"

Prosila jsem tátu o odpuštění. "Dobrá, pro jednou ti to odpustím, ale trest si i tak odpykáš." Alespoň, že není už tak naštvaný. Divím se, že nevybouchl, když mě dovedla domů policie. Zajímalo by mě, kde je máma, protože ta by při tátově křiku určitě hned přišla, zda se něco děje...
                                                                                                                              Rita Tomsonová